Když jsme byli naposledy v San Diegu, navštívili jsme mnoho zajímavých míst a jedním z nich je nádherný poloostrov „Point Loma“. Nachází se na něm hned několik zajímavých míst.
Jedním z nich je vojenský hřbitov "Fort Rosecrans". Americké hřbitovy jsou známy svým minimalistickým pojetím, což mě vždycky přitahovalo. Proto jsem neváhal, když se naskytla příležitost takový hřbitov navštívit. Fort Rosecrans National Cemetery je výjimečný svou polohou. Leží totiž na místě bývalé pobřežní dělostřelecké stanice na hornatém poloostrově „Point Loma“ s nádherným výhledem na záliv San Diega na straně jedné a Tichý oceán na straně druhé. A kdo je fanda do vojenské techniky, muže si zde prohlédnout volně přístupné vojenské budovy s edukativními programy. Já se mrknul třeba do bývalé radiostanice a na staré dělostřelecké pozice.
Hřbitov samotný je místem posledního odpočinku mnoha vojáků a jejich rodinných příslušníků, kteří zemřeli v různých válkách, ale také i přirozenou smrtí. Nejstaršími pochovanými jsou asi oběti bitvy u San Pasqual z roku 1846 z války mezi Spojenými státy a Mexikem.
Další významné místo je památník USS Bennington, který připomíná úmrtí 62 námořníků při výbuchu kotle na palubě lodi USS Bennington, která se vrátila z manévru v Pacifiku a byla zakotvena v přístavu v San Diegu. Neštěstí se stalo 21. července 1905 kolem 10:30 kdy na lodi explodovala kotelna a výbuch zabil nebo zranil většinu posádky. O dva dny později byly pozůstatky vojáků a námořníků pohřbeny na tomto hřbitově v oblasti známé jako „Bennington Plot“.
Dalším zajímavým místem tohoto poloostrova je bezesporu historický maják, který leží na jeho samém konci v národním parku „Cabrillo“. Maják již není v provozu, ale funguje stále coby muzeum. Stavba byla zahájena v dubnu 1854, kdy ze San Francisca přišla zásilka materiálů. Lucerna a čočka se musely objednat z Paříže a dorazily v srpnu 1855. Maják byl dokončen v říjnu 1855 a byl poprvé zapálen při západu slunce 15. listopadu 1855. Ve své době to byl maják v největší nadmořské výšce, který byl v provozu. Nicméně umístění na vrcholu útesu 400 stop (téměř 122 metrů) znamenalo, že mlha a nízké mraky často zakryly světlo viditelné z pohledu lodí. Proto občas za mlhavých nocích správce majáku střílel z brokovnice, aby varoval projíždějící lodě. Dne 23. března 1891 byl plamen natrvalo zhasnut a světlo bylo nahrazeno majákem „New Point Loma“ který je na nižší úrovni.
Dnes si můžeme prohlédnout okolí majáku, které je udržováno v původní podobě jako v době svého provozu, včetně rostlin a podobně. Nahlédnout můžeme rovněž do jejich obydlí a zjistit, jak tehdy správce a jeho rodina na poměrně odříznutém místě žila. Chovali zde například, koně, prasata, kozy a slepice. Děti chodily každý den přes zátoku do Starého Města do školy a lidé z města občas přijeli na koních na piknik a správcovu rodinu navštěvovali.
Původ názvu poloostrova „Point Loma“ pochází z legendy o blonďaté Ruské holčičce, jediné přeživší ze ztroskotaného vraku, který byl nalezen na břehu. Místní obyvatelé se jí ujali a pojmenovali ji Loma, vyrostla tady a stala se středem pozornosti mnoha horlivých mužských očí. A to se jí také stalo osudným. Brzy se o ni ucházeli dva mladíci a Loma si musela vybrat. Odmítnutý nápadník dívku poté zavraždil a uprchl úzkou cestou která procházela kolem pobřeží vysoko nad mořem. Zde se setkal se svým sokem a následoval boj na nože. Oba muži poté spadli dolů na skály a zemřeli. Legenda říká, že právě po této dívce bylo místo pojmenováno jako „bod Loma“. Ve skutečnosti ovšem slovo „Loma“ v portugalštině znamená světlo, ale ve španělštině pro změnu „kopec“, původní název poloostrova tedy byl „La Punta de la Loma de San Diego“, což znamená něco jako „Vrchol kopce San Diega“. Jméno bylo později poangličtěno na „Point Loma.“
Comentários