Má skromná blogerská činnost poslední dny dosáhla několika milníků. Tedy dvou.
Za prvé už moji FB stránku sleduje přes sto lidí, takže už se prostě musí brát vážně! Protože předávat informace více než sto lidem, tohle je už závazek. To není jako když se jen tak něco plácá, tohle už má nějaký dopad. Děti večer neusnou, pokud jim rodiče nepřečtou o tom, jak se tankuje na benzínkách, cestovatelé jsou ráno na záchodě špatní, když nevidí další díl Road tripu, maminy na mateřské jsou nesvé, pokud se nedozví nic o tom, jakou měrnou soustavu tady lidé používají a pracovníci ve fabrikách trnou o svačině hrůzou, jestli už nás neroztrhali kojoti, když se už třetí den neobjevilo nic o tom, jestli tady máme studenou vodu. Prostě chápete ten tlak? Snažím se s tím vyrovnat jak se dá, ale žena to nevidí ráda, protože moje řešení spočívá ve větší spotřebě piva... což je tady drahé. Prý si to nemám tak brát, protože mě na Křišťálovou lupu stejně nenominují. No, ale co když ano? Copak tomu může rozumět? Vždyť sama nic nepíše...
No a druhý milníkem je, že mě oslovil blog, který si po večerech rád pročítám, a to Potulky po USA, s žádostí o krátký rozhovor. Cítil jsem se minimálně jako Viewegh. Protože dávat lidem rozhovory na jejich blogy... to má teprve nějakou váhu! :D Jak to dopadlo, si můžete přečíst níže:
https://potulkypousa.com/2018/04/30/bloger-vojta-a-jeho-zapisky-z-arizony/
Comments