Zřícenina klášteru Rosa coeli

Protože jsme se zase na nějakou dobu ocitli v naší domovině, tak jsme se rozhodli, že jakoukoli volnou chvíli využijeme k pořádnému prozkoumání České kotliny, kterou jsme léta zanedbávali. A pak se samozřejmě vypravíme i dále do Evropy :)

První velmi zajímavé místo, s neskutečnou atmosférou, kterou by nám kdekoli v USA mohli závidět, je zřícenina kláštera premonstrátek Rosa coeli (Růže nebes) v Dolních Kounicích.

Klášter je starý přes 800 let (byl založen roku 1181) a prodělal si opravdu zajímavé časy. Prožil si několikrát svůj vzestup i pád. Za tak dlouhá staletí jej vlastnilo mnoho panovníků z řad šlechty i církve, mnohokrát byl prodán kvůli své zadluženosti, několikrát přestavěn a vylepšen a párkrát zcela vyhořel. Poprvé to bylo snad za husitských válek, naposledy v roce 1703.

Asi nejzajímavější období zažil tento klášter v 16. století za vlády probošta Martina Göschla. Ten na začátku století patřil k jedním z nejvýznamnějších moravských prelátů a klášter jenom vzkvétal. Ovšem roku 1522 přestoupil na luteránskou víru a oženil se s jednou z jeptišek. A od té doby se prý celý klášter od počestného života a církevních hodnot jaksi oprostil. I ostatní jeptišky prý totiž vedly dosti zhýralý život, což začalo hodně vadit nejen místním obyvatelům. Martin Göschl byl za své hříchy později zatčen, mučen a roku 1533 v žaláři zemřel. Zbytek premonstrátek si pak zvolilo nového probošta, ale vše prý pokračovalo v zajetých kolejích, což zapříčinilo vpád rozlíceného obyvatelstva, který už to nadále tolerovat nehodlal.

Rajský dvůr se zasypanou studní. Dodnes je prý v těchto místech cítit velmi pozitivní energie.

Podle pověsti prý některé jeptišky opravdu zamordovali, jiné vyhnali a jednu nešťastnici dokonce zaživa zazdili. Po tomto incidentu byl klášter odsvěcen a byl ponechán svému osudu. Na konci 17. století jej zakoupili strahovští premonstráti, kteří se pokusili o obnovu, ale již zmíněný požár v roce 1703 tento záměr překazil a od té doby už k žádnému dalšímu pokusu o obnovu nedošlo. Klášter od té doby už jen chátral. Do dnes se dochovaly jen obvodové zdi, pár sklepních místností a torzo „rajského dvora“ se zasypanou studnou. Tu v minulosti zasypali prý kvůli velkým povodním a vzestupu spodní vody.

Jakéhosi důstojného konce se tedy klášter dočkal až ve dvacátém století, kdy byl prohlášen za kulturní památku České republiky a jeho chátrání bylo díky péči mnoha restaurátorů zastaveno.