Pátý den jsme konečně dorazili do jednoho z nejteplejších míst na Zemi. Naštěstí máme jaro, takže byla teplota lehce pod 100°F, což je necelých 38°C. Nic, co by lidi, kteří už přes rok žijí v Arizoně, rozhodilo.
Ale rozhodně tam bylo mnohem tepleji, než kdekoli jinde, kde jsme po dobu našeho výletu byli. Nejvyšší zaznamenaná teplota byla dne 10. července 1913 a to neuvěřitelných 56,7°C. Nejvyšší přirozená teplota povrchu Země byla naměřena o pár let později dne 15. července 1917 a to 93,9°C. Tohle je prostě šílené. Takhle vysoké teploty zde panují v červenci a běžně překračují 50°C.
Další zajímavostí je, že celé údolí obsahuje solné pánve. A to díky tomu, že v těchto místech bylo zhruba před 10 000 až 12 000 lety vnitrozemské jezero, které se s měnícím se klimatem postupně vypařilo a zanechalo zde onu sůl (sodium a borax). Celá oblast opravdu vypadá velmi nehostinně.
První zastávku jsme udělali v „Mesquite Flat Sand Dunes“, což je místo plné písečných dun. Vypadá to tam jinak, než třeba v dunách u Yumy, kde se krajina tak nějak postupně odzeleňovala až plynule přešla do písčité formy. Tady jsou duny obklíčeny horami a vypadá to, jako by to tam ani nepatřilo. Jako by to tam někdo odněkud navezl jen tak. Původ tohoto písku (živec a křemen) je pravděpodobně z pohoří Cottonwood, které leží na severu a severozápadě. Vzhledem ke snadnému přístupu ze silnice a celkové blízkosti údolí smrti od Hollywoodu, jsou tyto duny často používány filmaři k natáčení scén odehrávající se v písečných dunách. Potkáme je tak například ve filmové sérii Star Wars a dalších filmech.
Druhá zastávka byla na ještě zajímavějším místě. Jmenuje se „Badwater Basin“, což by se dalo přeložit asi jako zátoka špatné vody. Je v ní malé jezírko, které se zaplavuje jen občas díky prudkým bouřím, ale velmi rychle se odpařuje. A voda je zde špatná proto, že je velmi slaná a nedá se pít. Navíc je toto místo označeno jako nejnižší bod v Severní Americe. Dostanete se zde do výšky (nebo nížky?) 85,5 metrů pod úrovní moře.
Commentaires